DEŠTNÁ

 

V  historické  době  byl  náš  kraj  majetkem  Slavníkovců  a  po  sjednocení  českých  kmenů  Přemy-slovci  získal  zdejší  území  Vítek  z  Prčice.  (1169).  Údobí trvalého osazení Deštné je možno posunout do druhé poloviny 12.  století.  Jméno zaklada-tele    osady  není  známo,  pojmenování  Deštná  se  přičítá  deštivé  krajině,  nebo  vychází  ze  staroslovanského  výrazu  "deščený",  t.zn.  bidlový  les  snad  v  místě  založené  osady. 

Nejstarší  držitel  Deštné  byl  Oldřich  I.  Z  Hradce.  (baron  de  Novadomo), jehož  děd  Jindřich  založil  v  letech  1205-1237  Jindřichův  Hradec.

První  zachovalý  písemný  dokument  o  Deštné  je  darovací  listina  Oldřicha  z  Hradce  (25.7.1294),  který  uvádí  Deštnou  již  jako  městys  (villa  forensis  -  místo  trhové). 

Současně  jsou  jmenovány  i  výše  uvedené  okolní  vsi. Původní majitelé Deštné, Vítkovci  -  páni  z Hradce,  prodali  toto  "zboží"  v  roce  1364  bratrům  z  Rožmberka,  od  nichž  pochází  také  městský  znak.  Městečko Deštná  bylo  téměř  na  dvě  století  připojeno  k  choustnickému  panství.  Do  počátku  rožmberské  vlády  je  možné  klást  stavbu  gotického  presbytáře  kostela,  jak  se  zachovala  dodnes. 

Městská  práva    a  privilegia  udělil  Deštné  Oldřich  II.  z  Rožmberka.  Nejstarší  doklady  o  městských  knihách  a  pečeti  pocházejí  z  r.1418  a  jsou  uloženy  v  archivu    ( Třeboň). 

Deštná  ležela  na  důležité  křižovatce  -  Jindřichův  Hradec  -  Tábor    a  Pelhřimov. Předhusitské  období  se  sociálními  nepokoji  zasáhlo  i  rožmberské  statky  na  Deštensku. 

Mladý  Oldřich  z  Rožmberka  ve  snaze  otupit  revoluční  hnutí  vydává  r.  1418  řadě  měst  a  obcí včetně  Deštné  právo  volného  odkazu  majetku  obyvatel.  V  tomto  privilegiu  je  Deštná  nazývána  městem  a  dostala  také  právo  pečetit  své  listy  pečetí  se  znakem  rožmberské  růže  (červená  růže  ve  stříbrném  poli).  Tento  znak  si  Deštná  podržela  dodnes.  Červená  rožmberská  růže  je  i  na  praporu,  který  obci  Deštná  potvrdil  v  roce  2000  Parlament  ČR.

V  roce  1531  získali  deštenské  zboží  do  zástavy  páni  z  Jindřichova  Hradce,  ale  v  r.  1581  Petr  Vok  z  Rožmberka  městečko  Deštnou  vyplatil  a  opět  připojil  k  choustnickému  panství. 

Z  této  doby  je  zmínka  o  znovuvystavění  vyhořelé  deštenské  radnice  (dnes  budova  základní  školy). R.  1596  poslední  Rožmberk  Petr  Vok  prodal  městečko  Deštnou  s  kostelem,  vsí  Březinou  a  Višňovou    a  lesem  s  názvem  Hora  nad  Deštnou  Vilému  Ruthovi  z  Dirného.    Vilém  Ruth v dalším roce  koupil  od  Jana  Káby  z  Rybňan  Novou  Lhotu  s  kostelem  sv.  Trojice,  Novým  Dvorem,  chalupami  pod  Vícemilí  a  Jižnou  a  spojil  všechno  v  nové  panství  Nové  Lhoty  Červené.  Deštná  pak  měla  vrchnostenský  úřad  až  do  roku  1848  v  zámku  Červená  Lhota.

Po  bitvě  na  Bílé  hoře  však  mu  byl  pro  jeho  náboženské  smýšlení  (nebyl  katolík)  jeho  majetek  zabrán  vrchním  velitelem  císařského  vojska  v  jižních  Čechách  donem  Baltazarem  de  Maradas  a  celé  panství  bylo  později  prodáno  císařskému  rytmistrovi  veliteli  jindřichohradecké  posádky    Italovi  Antoniu  de  Bruccio.  Bruccio  se  hodně  staral  o  rozkvět    deštenských  lázní.  Zemřel  v  roce  1638  a  odkázal  kostelíku  sv.  Jana  Křtitele  300  zlatých.

LÁZNĚ

Roku  1599  byl  objeven  nad  Deštnou  zázračný  pramen  minerální  vody  a  roku  1602  byl  nad  ním  vystavěn  kostelík  sv.  Jana  Křtitele.    V tu dobu se zde konaly poutě za velké účasti lidu, o svátku sv. Jana Křtitele kostelík navštěvovalo až 8000 poutníků, což založilo slávu deštenských lázní, vybudovaných v průběhu 17. století. V lázních, které využívaly léčivého pramene, se uzdravilo mnoho lidí, především vojáků z třicetileté války. V 50. letech 18. století se zde léčilo 500 – 600 vojáků rekonvalescentů najednou. Karlovy Vary, Teplice a Deštná u Jindřichova Hradce - tato tři místa bývala nejvýznamnějšími lázeňskými městy u nás.

V  době  rekatolizace  země  se  zde  konaly  poutě  za  velké  účasti  lidu,  což  založilo  slávu  deštenských  lázní,  vybudovaných  v  průběhu  17.  století.  Ne příliš se ví, že zatímco v Karlových Varech a Teplicích se tradice uchovala, význam Deštné už připomínají jenom pamětní desky.

kaple Sv. Jana Křtitele (Svatojánské lázně)

Po  smrti  Antonia  de  Bruccio  koupil  červenolhotecké  panství  hrabě  Vilém  Slavata  z  Chlumu  a Košumberku  a  pán  na  Jindřichově  Hradci. Slavatové  obdarovali  Deštnou  rozmnožením  trhů,  právem  prodeje  soli,  výčepu  vína  v  radním  domě,  roku  1687  také  financovali  stavbu  deštenské  kostelní  věže.

R.  1693  zdědila  panství  dcera  Ferdinanda  Viléma  Slavaty  Marie  Terezie,  později  provdaná  za  hraběte  Arnošta  Fridricha  Windischgreatze. 
V  majetku  Windischgreatzů  bylo  panství  Červená  Lhota , tedy  i  Deštná  do  roku  1755,  kdy jej  v  dražbě  koupil  František  de  Paula,  svobodný  pán  z  Gudenus.

V  roce  1774  utrpěla  Deštná  pohromu  velikým  požárem,  kdy  vyhořela  velká  část  městečka  s  radnicí  a  kostelem.  I  zvony  se  rozlily  a  shořely  matriky  a  velká  část  městského  archivu. 
Ten  v  r.  1796      prodal  Červenou  Lhotu  a  statky  Chválkov  a  Hojovice  Ignáci,  svobodnému  pánu  Stillfriedovi,  který  sem  přišel  ze  Slezska.  Přivezl  si  sebou  Jiříka  Klika,  předchůdce  zdejší  provaznické  rodiny  Kliků  a  sluhu  Vilhelma,  který  měl  své  potomky  ještě  v  nynější  Lipovce. 

Stillfried  bydlel  na  Novém  dvoře  a  založil  vesnici  Stillfriedov,  nynější  Lipovku.  Traduje  se,  že  své  milenky  provdal  za  selské  synky  a  usadil  je  v  této  vesnici. 
Stillfried  pozval  ze  Slezska  na  své  panství    zchudlého  ve  své  době  velmi  významného  hudebníka  Karla  Ditterse  z  Dittersdorfu,  zakladatele  německé  opery,  s  jehož  dcerou  se  oženil. 

Ditters  ve  stáří  (60  let)  byl  velmi  nemocný  a  úplně  bez  prostředků,  zemřel  v  roce  1799  na  Novém  Dvoře  a  pochován  je  na  deštenském  hřbitově.

 

Zdroj: destna.cz

MAPA