Nemovitá kulturní památka (1963) v majetku Obce Český Rudolec, avšak podstatného zájmu a následné opravy se pila dočkala až v letech 2001 až 2005. Rekonstrukci pily zajišťovalo občanské sdružení Zkrášlovací spolek Rudolecko a jeho přátelé s pomocí sponzorů.
SLAVONICE
Územní přičlenění Vitorazska včetně Nové Bystřice k Čechám listinou císaře Fridricha Barbarossy z roku 1179 se zřejmě nedotýkalo Slavonicka, neboť to bylo církevní správou příslušné k olomoucké diecézi.
Kromě slovanské kolonizace se zde záhy usazují i obyvatelé z oblasti Dolního Rakouska, které už král Přemysl Otakar I. povolává k osídlování málo obydlených pohraničních oblastí a uděluje jim zvláštní výsady, které měly především omezovat moc zemské šlechty - v této době je Slavonicko spravováno z hradu Bítova.
Vítek, syn Jindřicha z Hradce, získal od krále Václava I. roku 1241 blíže nespecifikované statky na Moravě. Existenci farní osady stvrzuje nejstarší doložená listina z 20.9.1260 o Slavonicích, kde je mezi svědky na listině z 20. září 1260 na hradě Bítově uváděn "dominus Wernerus plebanus de Zlawinc", tedy farář Werner ze Slavonic.
Již v r. 1277 lze mluvit o městu Slavonice, které Otakar Přemysl II. osvobodil od placení mýta v Jemnici a dovolil, aby se řídily týmiž městskými právy jako královská Jemnice. Král Přemysl Otakar II. nařídil Oldřichovi z Hradce zbudovat opevnění Telče i Slavonic.
Strategický význam města při obraně země vyvolal potřebu jeho opevnění a proto roku 1278 král přikázal Oldřichovi z Hradce, aby města Slavonice i Telč byla opatřena hradbami. Také král Václav II. se staral o rozvoj města a povolil mu roku 1292 právo na mýto při převozu soli na cestě z Rakouska (z Lince a Kremsu) do Brna a do Jihlavy a vydal městu privilegium na sklad zboží. Význam města pro pány z Hradce dokládá Oldřichův testament z roku 1294, kdy v případě úmrtí bez mužských potomků odkazuje část svých statků včetně Jindřichova Hradce králi, ale vymiňuje si plné právo na trhovou ves Slavonice.
Už ve 13. století bylo zahájeno opevňování města hradební zdí s příkopy, které na jihu a na západě zaléval potok. Na východě byl využit klesající terén a na severu města vznikl obranný rybník - obdobně se rozvíjelo i opevnění nedaleké Telče. Vstupy do města chránily tři brány: Jemnická (Horní) na konci Horního náměstí východně za kostelem, Bolíkovská (Dolní, později Červená nebo Dačická) na severu nad dolním náměstím a Rakouská (Bejdovská) na jihu pod kostelem.
Za nejstarší doloženou stavbu tak můžeme považovat poutní kostel Božího Těla - údaj o založení kaple k roku 1280 není zcela hodnověrný, avšak již k roku 1292 a následně i 1296 byly potvrzeny biskupské odpustky ke kapli "Corporis Christi" ve Slavonicích, která tedy již musela existovat. Zasvěcení kaple kultu Božího Těla už někdy kolem roku 1280 bylo tehdy ojedinělým činem v Čechách a patrně se vztahuje k osobě olomouckého biskupa Dětřicha, pod jehož správu Slavonice náležely.
Ve 14. století páni z Hradce podporují dalšími výsadami rozkvět města. K lehce lichoběžníkovému půdorysu vlastního města se pojila dvě předměstí: tzv. Špitální při kostelíku sv. Jana Křtitele, kde byl po roce 1414 po vzoru Jindřichova Hradce založen špitál, a Koželužské (Ledertal) při Starém potoce pod Rakouskou branou.
V listině z roku 1358 potvrdil císař Karel IV. smlouvu o dělení statků mezi Heřmanem a Oldřichem z Hradce z roku 1354, kde je poprvé uveden termín "civitas", město.
Čtvrtinu Slavonic držel krátce po roce 1366 moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský - ve smlouvě je uváděn popis úseku městských hradeb a je zmiňován i hřbitov s věží nad vchodem. V čele obce byl tehdy rychtář, městská rada a soud a město mělo již svou pečet' s pětilistou růží uprostřed, s nápisem SIGILLUM CIVITATIS IN TZLEBINGS. Trvale však bylo město součástí dominia pánů z Hradce, kteří měli ve městě vlastní tzv. Panský dům na náměstí před kostelem.
Nejdůležitějším řemeslnickým cechem ve městě byli soukeníci, kteří si již roku 1401 zakoupili od Jana z Hradce potvrzení svých cechovních pravidel, jež určovala způsob výroby i kvalitu sukna i místa pro prodej zboží a výši odváděných poplatků do panské pokladny. Početné bylo i zastoupení řezníků a pekařů - díky výhodné poloze nacházeli Slavoničtí odbytiště pro své zboží i v Rakousku.
Přes drobnější panské spory na počátku 15. století bylo město nejvíce ohroženo v období husitského revolučního hnutí, kdy náleželo Janovi z Hradce, který byl příslušníkem katolické strany. V roce 1423 nebo 1430 město marně obléhal Žižkův velitel Jan Hvězda z Vicemilic, ale nakonec vypálil jen kapli Božího Těla nad městem - už roku 1437 však byla kaple "nově vystavěna" a vysvěcena, tj. obnovena: na náklady města došlo ke zvýšení a novému zaklenutí presbytáře síťovou klenbou parléřovského typu.
Snad již počátkem 15. století byla původní městská fortifikace opravena a vnější zeď zesílena přístavbou bašt, z nichž se zachovala na jihovýchodě čtvercová bašta a na severovýchodě polygonální, později přestavěná v obytné stavení. U Bolíkovské (Dačické) brány a snad i u Jemnické brány vznikl předsunutý kruhovitý barbakán, vnitřní hradbu chránil příkop a zevnitř parkán, brány zpevňovaly věže. Hradby odolaly náporu husitských vojsk, ale ve druhé polovině 15. století postupně pustly a při ohrožení města Turky v roce 1529 se slavoničtí měšťané raději uchýlili do bezpečí na hrad Landštejn.
V roce 1450 udělil Jindřich z Hradce Slavonicím městský pořádek a město je dále spravováno 12 konšely, kteří mezi sebou volí purkmistra, a panským rychtářem, objevuje se městský písař, který vede městské knihy, ve městě je doložena škola (již od 14. století).
Od roku 1436 je povoleno privilegium výročního trhu, roku 1464 rozšířil Jiří z Poděbrad městská privilegia o mílové právo na vaření piva a kromě jiných i o výroční trh na den Božího Těla. Ten pak roku 1497 Vladislav Jagellonský přeložil na nejbližší pátek po tomto svátku a díky věrnosti pánů z Hradce přidal i trh na den sv. Matouše. Kromě soukeníků je doložen roku 1462 cech pekařů, 1471 cech řezníků, 1476 ševců a koželuhů, 1510 kramářů a 1514 plátenický - řada měšťanů podnikala i v zemědělství.
Díky hospodářskému vzestupu města byly podniknuty od konce 15. století a v průběhu 16. století významné stavební práce na měšťanských domech i městských budovách a obou velkých církevních stavbách ve městě, farním i poutním kostele.
Dobudováno bylo z větší části i podzemí města: systém až dvoupatrových sklepení s prostory pro ukládání výrobků nebo výrobní činnost a spodní odvodňovací systém chodeb, vytesaný většinou do skalního podloží, se vstupy a větracími šachtami v jednotlivých domech.
Vrcholné období rozkvětu Slavonic patří do období renesance, která zde dospěla k typickým ukázkám tzv. české renesance, jejíž slohová forma v architektuře měšt'anských domů je dána především použitím bohaté dekorace fasád: sgrafit, nástěnných maleb, plastických článků, štítů i atik.
Podle urbáře z roku 1575 stálo ve městě včetně předměstí 156 měšťanských domů, v nichž žilo asi 1100 lidí. Od konce 15. století byly zakládány v okolí Slavonic rybníky, jejichž zisk užívalo město, Zachariáš z Hradce udělil roku 1574 měšťanům právo odúmrti a roku 1577 získal pro město od Rudolfa II. povolení týdenního trhu. Od roku 1583 byl v novém pivovaře výstav bílého pšeničného piva a od roku 1587 byl udělen volný výčep vína (s placením poplatků vrchnosti). Všechny výsady městu stvrdila roku 1606 i poslední dědička pánů z Hradce, Lucie Otýlie, provdaná Slavatová, i když v této době se již objevují náznaky úpadku města, který souvisel i s přeložením dálkových cest.
Díky nástupu Habsburků na český trůn se zvýšila potřeba rychlého spojení mezi Prahou a Vídní: císařský poštmistr Antonín Thurn-Taxis zvolil nejkratší cestu přes Ober-Hollabrunn, Slavonice, Kunžak a Tábor a roku 1526 byla ve městě zřízena nejstarší poštovní stanice k přepřahání koní v čp. 58 před Dačickou (Bolíkovskou) branou v budově bývalého panského dvora. Městem proto projížděl císař Ferdinand I. i jeho pohřební průvod. Nejprve kurýrní služba na křižovatce cest z Prahy, Brna a Vídně byla od roku 1560 rozšířena na pravidelné vozové spojení.
Pro město bylo významnou událostí i dělení hradeckých statků roku 1550 mezi Jáchyma a Zachariáše z Hradce, kdy Telč i Slavonice připadly Zachariášovi, který záhy nato zahájil velkorysou přestavbu zámku v Telči a jako vzdělaný humanista propagoval nové umělecké proudy - zcela jistě byl ovlivněn svou cestou do Janova roku 1551. Samotné město sice mělo radnici z roku 1470, ale už roku 1516 získalo povolení ke stavbě nové radnice, která byla roku 1556 nadstavěna o druhé patro (roku 1910 byla nahrazena stávající budovou). Po zahájení stavebních prací na zámku v Telči, kam byli přizváni nejen místní mistři, ale i "Vlaši", italští stavitelé, zedníci, sgrafitáři a malíři zejména z oblastí severní Itálie a jižního Švýcarska, se zřejmě někteří z nich objevili i ve Slavonicích.
Přestože páni z Hradce nadále patří mezi přední českou katolickou šlechtu, od poloviny 16. století se stále zvyšuje počet protestantů ve městě, kteří si zřídili modlitebnu nejprve v domě čp. 560 a od roku 1568 v domě Benedikta Lohgebera v čp. 517, a v poslední čtvrtině 16.století užívají pro své bohoslužby bývalý poutní kostel Božího Těla, nyní zasvěcený sv. Duchu tehdy patrně byla do kostela při západní stěně vložena kruchta. Městská rada již kolem roku 1560 jednala s evangelickými pastory z Rakouska o jejich usídlení ve Slavonicích, ale roku 1562 Zachariáš dosazuje na faru kněze Matyáše. Spory mezi pastory a faráři pokračovaly, i když roku 1593 získali prezentační právo na faru jezuité. Protože kolem roku 1600 již bylo celé město evangelické, poslední katoličtí faráři ve městě hladověli. Protestanti plně zvítězili až
Páni z Hradce dbali také na bezpečnost města - opevnění bylo už koncem 15. století značně zchátralé. Asi roku 1551 byla zvýšena Dačická (Bolíkovská) brána, jejíž střecha a údajně i psaníčka byla natřena červenou barvou (proto je někdy nazývána také Červená brána). Opravována byla rovněž Rakouská brána (byla zbořena v 70. letech 19. století). Roku 1552 přispěl vídeňský měšťan Václav Österreicher na opravu Jemnické brány (dnes snížená o patro) a postupně byly obnovovány i bašty, vlastní hradby a příkopy.
Třicetiletá válka přinesla několikeré plenění města (nejhorší roku 1622) a po příchodu jezuitů do města roku 1623 část měšťanů raději Slavonice opustila - zůstala zde zhruba osmina obyvatelstva. Město platilo roku 1645 výpalné Švédům a další kontribuce, které ho značně ochudily. I když Ferdinand Vilém Slavata potvrdil bývalá privilegia, Slavonice zdecimoval dále mor v letech 1680-81.
Po úmrtí Jana Jáchyma hr. Slavaty žádala městská rada o potvrzení všech starších privilégií, avšak Fr. Leopold Vilém již připravené potvrzení nestihl podepsat (zemřel 25.1-1691). Slavatovské dědictví bylo rozděleno na pět dílů z nichž Telč se Slavonicemi, Želetavou, Studenou, Kunžakem, Strmilovem dostal hr. z Liechtenštejna a v r. 1706 zrušil a za neplatnou prohlásil listinu svého předchůdce hr. F. L. Slavaty z 1691.
Liechtenstein-Kastelkorny. Když pak Marie Terezie roku 1750 přeložila poštovní cestu z Vídně do Prahy přes Znojmo a Jihlavu, město se ocitlo stranou veškerého dění.
Město se zřeklo většiny významných stavebních akcí - kromě běžných oprav došlo roku 1677 k přístavbě severní boční lodi poutního kostela a krátce po roce 1700 byla zřízena hřbitovní kaple, přistavěny boční kaple farního kostela a pořízeny oltáře a plastiky pro kostely, zachované především v interiéru poutního kostela Božího Těla a hřbitovní kaple sv. Kříže.
Roku 1750 však město poškodil velký požár, po němž bylo nutno alespoň opravit většinu domů, farní kostel i věž. Snad proto byla asi roku 1783 pořízena kašna na Horním náměstí s pozdně barokní plastikou sv. Floriána, ochránce proti požárům. Mezi kvalitnější příklady pozdně barokního a rokokového umění se řadí oltář Božího Těla v poutním kostele, dílo slavonického sochaře a řezbáře Jana Schauera z roku 1780.
Město bylo 31. 8. 1961 prohlášeno městskou památkovou rezervací a postupně dochází k jeho obnově.
Zdroj: Slavonice.cz a Jan Turay, Slavonický okres
