STRMILOV
Historie Strmilova se datuje nejpozději od konce 11. století, kdy byl postaven kostel sv. Ondřeje, což je nejstarší stavba v Jindřichohradeckém okresu. Přesto není pochyb, že dřívější osídlení je daleko starší, což dokazují nálezy neolitického kladívka i pokladu římských mincí.
Nejstarší písemná zpráva o Strmilově pochází z roku 1255 a je pravděpodobně z doby krátce po jeho založení, protože je v ní Strmilov (Stremils) nazýván villa seu territorium.
Před rokem 1255 darovala manželka Jindřicha z Hradce celý újezd řádu německých rytířů, ale preceptor Ludvík dar vrátil a páni z Hradce osazení dokončili. Další zmínka o Strmilově je z r. 1294, tehdy byl označen jako villa Forensis tj. již jako trhová ves. Protože byl postaven na vysokém příkrém kopci, bývá název mylně pokládán za odvozené jméno ze slova strmý. Název Strmilova byl však pravděpodobně odvozen od staročeského osobního jména Střemil.
V roce 1385 je nazýván městečkem - cum oppido Stremilow. Za městečko byl vyzdvižen Heřmanem z Hradce a současně získal znak, který je však doložený až na pečetích z poč. 18.st. Na modrém štítě je zlatá pětilistá růže pánů z Hradce s červeným středem a se zelenými lístky.
Strmilov byl tedy ve vlastnictví pánů z Hradce, ale dodnes není vyjasněna otázka, zda Strmilov zpočátku patřil do Čech nebo na Moravu.
Roku 1354, kdy padlo právo primogenitury (dědí pouze nejstarší syn), se dělil majetek zemřelého Oldřicha z Hradce. Starší syn Jáchym dostal Jindřichův Hradec a jeho mladší bratr Zachariáš dostal Telč. Strmilov připadl k telečskému panství Zachariáše z Hradce. Církevně patřil zřejmě od počátku na Moravu. Strmilov je uváděn v telečském urbáři z r. 1655 - peněžní dávky byly odváděny do Telče, naturální do Jindřichova Hradce.
Strmilov byl vždy velmi dobře opevněn. Z jihu a západu měl mohutné opevnění, jehož část se dochovala. Existovala pouze jediná brána - dnešní Brana. Ze severu a z východu existoval originální obranný systém. Do města se z této strany dalo proniknout pouze systém unikátně úzkých uliček, což byla pro domorodce obrovská výhoda.
Do konce 17. století se dochovaly jen kusé zprávy, a lze se o nejstarší podobě Strmilova jen domýšlet. Na sklonku 16. století táhla krajinou výprava spojených saských vojsk proti Turkům. V letech 1605 - 1646 zde řádil mor. Ani útrapy třicetileté války se Strmilovu nevyhnuly. Koncem dvacátých let zde kvartýrovalo šest měsíců vojsko vedené Antoniem Brucci a způsobilo škody za 250 zlatých. Před krutostí vojáků utíkali lidé do lesů.
R. 1639 přivedli Strmilovští své děti, ženy a nemocné do J. Hradce, nemohouce oni snášeti bědnost chat v lesích na Javořici, aby se zachránili před vpádem švédského generála Banera.
Počet obyvatel se důsledkem nemocí a útrap snížil, někteří utekli na Moravu, k Telči, tedy na panství téhož pána. R. 1580 žilo ve Strmilově 117 osedlých, ale v následujícím roce obdržel výběrčí kontribuci jenom z 66 domů, z každého domu měl být odevzdán jeden zlatý. R. 1673 zde bylo 71 domů.
V roce 1604 vymřel rod pánů z Hradce a jejich panství zdědil Vilém Slavata sňatkem s poslední dědičkou Lucií Otýlií z Hradce. V roce 1683 došlo ke znovu ke změně dynastie. Poslední Slavata Karel Felix byl při honu vážně zraněn a ztracen a jako díkuvzdání Bohu za záchranu vstoupil do karmelitánského řádu, čímž se vzdal dědictví.
V této době došlo i ke změně vrchnosti. Poslední Slavata, Karel Felix, odmítl opustit karmelitský řád a majetek Slavatů byl tedy rozdělen mezi jeho pět sester. Jindřichův Hradec získal Heřman Černín, Telč, Studenou a Kunžak se Strmilovem zdědili Lichtensteinové, od r. 1796 Podstatští, kteří přijali jméno Lichtenstein, aby mohli případně dědit panství Telč a Kunžak. V jejich vlastnictví zůstal Strmilov jako součást panství Kunžak do r. 1850.
2 km za Strmilovem ve směru na Studenou stojí žulový trojboký obelisk v místě historické hranice Čech a Moravy. Hraniční kámen z roku 1801 nechal postavit Leopold Podstatský – Lichtenštejn.
Již v roce 1654 ve Strmilově působilo 9 tkalců. Tradici udržuje rodinná firma Tkalcovna Kubák Strmilov (od roku 1870) s výrobou na dochovaných původních stavech.
zdroj: strmilovsko.cz
