krajina
Krajinou rozumíme prostředí kolem nás, od půdy, podnebí, vod, rostlinstva a všeho živého, tedy prostředí, které je od nepaměti pod vlivem člověka, který ji mění, mění její reliéf a charakter péčí či zanedbáváním, mění vodní toky a plochy, mění úroveň zalesnění, mění historické dopravní tepny a ovlivňuje tak nové uspořádání regionů.
Z našeho pohledu budeme na krajinu pohlížet v pozitivním duchu a prezentovat její půvaby a taktéž některé historické souvislosti ve výseči České Kanady.
Prvotní změny krajiny nastaly s postupnou kolonizací na přelomu 12. - 13. století, se kterou přicházela i proměna sídelní struktury, zakládání měst, nejprve královských, později i poddanských. S tím města rozšířila dosavadní sídelní prvky – vesnice, hrady a kláštery.
Od konce 12. století začal rozvoj důlní činnosti, která tvoří po řadu století významný faktor ovlivňující stav a rozlohu lesů. S následným zakládáním horních měst a vznikem nových osad přichází počátky vyčerpávání lesa v závislosti na těžbě rud.
Rostl počet obyvatel, rozvíjelo se zemědělství a řemesla, nové právní normy a poznání.Tak se vytvářel duch krajiny, který nepronikl do regionálních učebnic a žádané výuky k pochopení sebe sama, své identity. Paměť krajiny nebyla vždy udržována a tak se ji dnes snažíme vnímat a v záplavě širokého spektra poznatků doby se ji snažíme pochopit alespoň v základních obrysech.
Do 10. století převažuje v druhové skladbě lesů jedle před smrkem a bukem a na suchých lokalitách s borovicí lesní jasan, dub, javor klen, olše, bříza, osika atd.
O bohatství zvěře v lesích svědčí údaje z povolení v panských lesích lovit medvědy, kance rysy, kuny, lišky a omezeně veverky, ale také chránit chránit zvěř vysokou a černou v jejích stanovištích. Velké šelmy, jako medvěd, vlk, rys a divoká kočka byly vyhubeny s největší pravděpodobností do konce 17. století.
Jedním z prosperujících hospodářských odvětví se koncem 15. a v 16. století stalo rybníkářství, provozované na šlechtických velkostatcích. Krajina českých zemí na mnoha místech dostává nový ráz.
Jakmile byly ve druhé polovině 17. století alespoň z části odstraněny následky třicetileté války, proces přetváření krajiny pokračoval a v 18. století se promítl do stavu lesního a vodního hospodářství, zemědělské výroby a výstavby nových dopravních komunikací.
Krajina České Kanady je staletími téměř neporušený úsek země s převahou nedozírných lesních porostů i množstvím otevřených rovin luk a polí střídajících se s řadami dubů nad hladinami rybníků, s mohutnými masívy lesů a skalními scenériemi. Česká Kanada nám nabízí obrazy neopakovatelné atmosféry, obrazy vybízející k pozornějšímu vnímání historie a zdánlivě všedního světa, jenž nás denně obklopuje.
Významné vodní plochy
Počátky rybníkářství na Jindřichohradecku, třeboňsku jsou spojeny se šlechtickým rodem Krajířů z Krajku, kteří svým bohatstvím konkurovali panovníkovi. Jim patřilo panství landštejnsko-bystřické. Volf Krajíř z Krajku se svým rybníkářem Mikulášem Ruthartem započal stavět rybníky na toku říčky Hostice, nechal prokopat nové koryto pro Hostici a zaústil ji do Lužnice v místě osady Kostky pod Hamrem. Tím si zajistil cestu k budování dalších rybníků na pravém břehu toku.
